O mně

Můj dar je důvěra v život. Vždy to tak bylo, jen se mění podoby, jak to prožívám, jak se rozvíjím a jakou to má kvalitu. Projevuje se to chutí do života, radostí z toho, co právě je a objevování jaké to ještě může být. Nese to sebou rozšiřování hranic toho, jaká ještě mohu být a jsem já sama, představ o světě, jak funguje a ja vše propletené. Nejsem nikdy sama. Poznávání lidskosti v rozličnosti a jedinečnosti. Vidím originalitu a odlišnost a zároveň tu podobnost a stejnost. Přijímám rozpory a nejasnosti. Nevím, je vpořádku. Nic lidského mi není cizí.

Nesu určitou stabilitu, která umí vnést světlo do tmy, nechat odejít a umět projít to, co se právě děje. Najít Cestu. Objevila jsem v sobě porodní bábu, která se nebojí toho, co se právě děje, ať se situace jeví příznivá či nepříznivá. Neuhnu a necouvnu. Vím, že všechno má svůj začátek a konec. Řešení.

Jsem průvodkyně, která citlivě, jasně i pevně umí projít od tmy ke světlu. Neutápím se v lítosti. Společně nacházíme cestu a objevujeme sílu, která uvnitř dřímá. Necháváme, aby bylo vyneseno to, co uvnitř tíží a brání proudu životu v plynutí, aby mohlo být viděno a přijato to, co leží hluboko a zanechává stopu. To, co kříží a vyvolává nepřijetí, napětí a zmatek.

Pak může nastat uvolnění, objevování a žití formy, kterou právě nesu – v takové podobě, jak to právě umím. Pomáhám vidět směr. Řekla bych, že vidím kvality, které neseme a pomáhám je zvědomit. Zároveň docházíme k přijetí zodpovědnosti za sebe a svůj život na úrovni, které jsme právě schopni. Je dobré nést vědomí, že to je právě pro teď, protože se to jistě změní – tak jako vše v životě neustále prochází proměnou. Nic není strnulé. Může nám to pomoci zůstávat i v těžkostech s nadějí. Protože i skála bude ohlazena vodou a proměněna věky. Vše má svůj čas.

Proces „porodu“ je pro mě forma, která mě nepřestává fascinovat. Je to způsob jakým může být objevena vnitřní síla. Je to zcela přirozený proces, kterým nám všem byl dán život. Ženy se s tuto formu, schopnost hlouběji objevují, když se samy stávají matkami a pokud se do procesu uvolní a nechají se vést, mohou se dotknout své síly v nepoznaných chutích a barvách. Je to vědomí, že vždy mohu najít cestu, řešení. Mám sílu projít vše, co mi život předkládá. Beze strachu, v pevnosti i pružnosti. Jen hledám způsob jak se to může stát, jak to nechat projít přes sebe samu. Jak být součástí tvoření a Stvoření. Vše si je v tu chvíli tak blízko – život a smrt, bolest i slast, smích i pláč, nevědomí a vědomí…

Stejně je tomu v životě. Přichází situace, kdy nevíme jak s nimi naložit, co dělat. Jsou to určité „problémy“ u kterých nevidíme hned řešení. Může přijít strach a zmatek. Tedy je třeba si zvědomit, že se něco děje a dotýká se mě to. Usadit se v pozici pozorovatele, abych mohla cítit, co to dělá a co to ode mne chce. Dýchat a uvolňovat se kočičím způsobem – jako puma relaxovat zatímco jsem připravena kdykoliv vyrazit na lov. A pak čekat, když je třeba. Konat když je třeba. Stát nebo tančit. Křičet nebo zpívat. Mluvit nebo mlčet. Zkoušet a hledat cestu, jak s co nejmenším odporem může projít na svět, co má být viděno, co má být propuštěno, co má být vykonáno. Být v proudu. Ani brzy, ani pozdě. Teď a tak, jak je třeba!

Je zde dlouhá životní cesta, která byla vždy orientována na člověka. To, co mi pomohlo lépe pochopit způsoby pohybu ve vnitřních světech a uvidět, že bylo a bude téměř nemá hranic, je Cesta od Brandon Bays a systemická práce dle Berta Hellingera, šamanismus, vizualizace. Prošla jsem mnoha očistnými potními chýšemi aztécké i severoamerické tradice. Jsem tanečnice Měsíčního tance. Přirozeně rozumím těmto formám a volně s nimi pracuji, jak je třeba. Protože vždy je „řešení“, vždy je Cesta. Vše chce být v Řádu lásky a Tvoření.

Těším se společnou plavbu.